 |
 |
 |
 |
 |
Fototechnika
Fotografie je oborem, který se bez patřičných nástrojů neobejde. Alespoň jednoduchá pinhole stačí k pořízení snímku. Mimochodem dírková komora je určitě jedna z věcí, které mě lákají, jde o jakýsi návrat ke kořenům. Ale není čas a i moje zručnost není kdovíjaká. Takže raději zůstanu fotografem, který využívá šikovnosti a umění konstruktérů, kteří za vytváření fotoaparátů berou peníze, a tak se dá čekat, že jejich produkty budou fungovat...Tolik na úvod, nyní již k samotné technice, kterou vlastním a používám pro radost svoji, a doufám, že aspoň malinko pro radost svých přátel. Pominu-li dětství, kdy jsem (na rozdíl od mnoha nadějných fotografů) byl naprostým konzumentem, to znamená, že jsem s radostí sobě vlastní produkoval na různé kompaktní kinofilmové přístroje rodinné fotky, které mají pouze informativní hodnotu...inu, kouzlu fotografie jsem podlehl mnohem později...na střední škole.
Takže prvním, ale dosud využívaným strojem, se před pár lety stal výrobek, který přivedly na svět japonské ručičky, byl Canon EOS 300V se setovým objektivem 28-90mm. Teprve s ním jsem poznal, co to je přemýšlet nad záběrem, kompozicí, a samozřejmě i taje expozice jsem odhalil. Mnoho záběrů přišlo vniveč mým raným pokusům, mnoho peněz stálo vyvolání filmů s průměrnými a podprůměrnými fotkami. S rozvojem svým jsem začal pokukovat po nějakém tom skle...A tak postupem času, jak finance dovolily, přibyly do mé sbírky skla dvě, nejprve telezoom Sigma APO 70-300/4-5.6 a po asi roce pevná padina EF 50/1.8, kterou Canon prodává novou za mrzký peníz, ale nedám na ni dopustit, je prostě úžasná. Podrobnou charakteristiku veškeré techniky budu průběžně doplňovat, takže dál..
V době, kdy jsem kupoval padinu, už se stávala moderní a dostupnější digitální technika. Ale já byl zarytým odpůrcem, za ty prachy a jakej to má dynamickej rozsah? Rychlý to taky není, paměťovky jsou drahý, a ta kvalita, na ISO 200 to šumí. No prostě hrůza. Ke konci roku 2005 se ale stalo, a náhoda tomu přispěla taky nemalou měrou, že jsem se stal hrdým majitelem malého kreativního kompaktu Sony W5, a já poprvé přičichnul k tomu, co to znamená vidět hned fotku, cvaknout ji znova, a znova, dokud nebude pěkná, a hlavně žádný strach, že by vyvoláním mohl snímek utrpět škody...A pak taky ty nulové náklady...A od chvíle, kdy jsem začal používat Zoner Photo Studio8, kde jsou úpravy fotek rychlé a snadné, ovšem i kvalitní, zdálo se, že Canona hodím do šrotu (prodám, protože je to stále krásný kus plastu) Ale kdepak, Canon zůstal v domě, a pořád na něm dělám, v současnosti ale už jen výběrové černobílé, které si dělám doma sám, v koupelně (přes odpor mé zlaté maminky).
I když ze Sonyho padaly úžasné fotky, pořád mi něco chybělo. Byl to ten pohled do hledáčku, byl to ten rozsah objektivu, byla to ta krása pevné padiny, rychlost ostření, rychlost nabíhání po startu, a pak ten šum....a to nemluvím o kresbě. A tak jsem začal pošilhávat po DSLR, samozřejmě ze stáje Canon, abych využil své dosavadní vybavení. A tak se jednoho zářijového dne stalo, že Tomík si ve FotoŠkoda (pěkně mě tam tehdy naštvali, nekupujte tam nic, nejsou to hodní lidé, já tam chodím už jen pro chemikállie) pořídil DSLR Canon EOS 350D, a to těsně po nástupu 400D, takže i cena už byla přijatelná. A tak si tak fotím, upravuji, fotím, upravuji a tak dále a tak dále... Teď už má třistapadina za sebou prvních deset tisíc, Sony má zhruba taky tolik, a i původní Canon má nacvakáno kolem 5-6000snímků. Vypadá to, že tím by moje fotovýbava mohla být kompletní...omyl, tahle branže je strašným žroutem peněz, a chce-li člověk býti lepším a lepším, stojí ho to nemálo úsilí, ale hlavně peněz...Mám políčeno na náhradní baterku do třistapadiny, taky 2GB CF teď má příznovou cenu a dál bude následovat polarizák a časem i systémový blesk, nová, lepší skla....je toho fůra. Kdyby se našel sponzor, bodlo by to ;o) Technika je krásná věc, ale fotograf nikdy nesmí zapomenout, že fototechnika mu jen pomáhá ve zprostředkování uměleckého zážitku divákovi. Je prostředkem a pomocníkem, fotí člověk, a jen člověk zas může prožít emoce a pocity, které autor vdechne fotce. Příjemné zážitky při prohlížení fotek na tomto webu a samozřejmě všude tam, kde Vám kvalitní fotografie zvednou náladu a zpříjemní dopoledne, odpoledne či večer..přeje
Tomík
